Francie a NATO [fr]

Prohlášení ministra zahraničí Laurenta Fabiuse pro deník International Herald Tribune.

5. prosince 2012

Francie a NATO

Na posledním summitu NATO v Chicagu prezident François Hollande krátce po svém nástupu do funkce představil vizi toho, jaké místo by naše země měla zaujímat v rámci Severoatlantické aliance: Francie je spojencem, který přijímá svou odpovědnost zakládajícího člena Aliance a angažuje se ve jménu společných hodnot, avšak v případě potřeby neváhá korektně uplatnit svůj odlišný názor. Tento přístup je v souladu s postojem, který jsme obhajovali zejména v roce 2009 při diskusích o opětovném vstoupení Francie do integrovaného velení NATO: spojenci ano, ale nikoli bezvýhradní.

Francie v rámci Aliance představuje klíčového partnera z hlediska vojenského, politického i finančního a má v úmyslu tuto úlohu zastávat i nadále. Rozhodne-li se o přikročení k akci, Francie vykoná svou povinnost. Ostatně právě François Mitterrand v roce 1993 rozhodl o zapojení francouzských vojsk do operací pod vlajkou Aliance. Návrat do integrovaného velení v roce 2009 jsme sice nepodpořili, není však možné neustále měnit rozhodnutí a znovu z vojenských struktur vystoupit by dnes nemělo valný význam. Musíme však zajistit, aby důsledkem našeho nyní oficiálně stvrzeného návratu nebyla ztráta významu naší zahraniční politiky a zhoršení našich rozhodovacích schopností a akceschopnosti, ale naopak zvýšení našeho vlivu a posílení schopností.

Francie tudíž plně dostojí své úloze v rámci organizace, jejímž prvořadým úkolem je umožnit, aby armády demokratických států se společnými hodnotami a zájmy prostřednictvím vzájemné účinné spolupráce zajišťovaly jejich společnou obranu.

Významný přínos pro práci výboru pro Bílou knihu o obraně a bezpečnosti, zabývajícího se orientací naší obranné a bezpečnostní politiky, představuje zpráva o pozici Francie v rámci NATO, kterou F. Hollandovi nedávno předložil Hubert Védrine. Zpráva, pojednávající právě o směřování této politiky, zdůrazňuje především dvojí potřebu – angažovat se v rámci NATO, a tím posílit náš vliv v Alianci, a zaujmout proaktivnější přístup k budování evropského obranného systému.

Abychom mohli tato případná doporučení převést do praxe a optimalizovat roli Francie v NATO v novém světě, který nás obklopuje, musíme si vytyčit nejméně tři politické cíle.

1) Francie musí i nadále realizovat transatlantické vztahy v prvé řadě prostřednictvím NATO vzhledem ke společným hodnotám a zájmům, které sdílí Evropa na jedné straně, a USA a Kanada na straně druhé. NATO představuje přirozený rámec pro společné angažování našich a amerických vojenských sil. Francie proto bude podporovat další provádění reformy Aliance mající za cíl zefektivnit její činnost. I nadále bude vykonávat své povinnosti, ponechá si však možnost svobodné volby v zásadních otázkách, jako je provádění politiky jaderného odstrašování, (již provedené) stažení bojových jednotek z Afghánistánu, vývoj nástroje protiraketové obrany NATO (v souvislosti s ním na posledním summitu NATO prezident Hollande oznámil své podmínky, podporované všemi 27 hlavami států a předsedy vlád) a obecněji také možnost svobodného nasazení vojenských sil a budování evropského obranného systému, jež je nedílnou součástí politické unie. Francie také bude i nadále usilovat o prohloubení všech oblastí spolupráce NATO s Ruskem, jež je dle našeho názoru nutným partnerem pro otázky, jako je Afghánistán a boj proti pirátství nebo terorismu.

2) Rovněž je třeba vést klidnou diskusi o novém přerozdělení odpovědností v oblasti bezpečnosti a obrany mezi Evropou a Amerikou, což by mělo být usnadněno znovuzvolením Baracka Obamy. Spojené státy potřebují mít v Evropě spolehlivého spojence schopného dostát všem svým závazkům. Libyjská krize ukázala, že Evropané se mohou úspěšně podílet na řešení konfliktů. Přijali jsme nutnou míru rizika, vzali jsme na sebe odpovědnost a provedli vojenské operace. Tato krize ale také ukázala, že podporu Spojených států stále ještě potřebujeme. V případě, že Evropská unie disponuje nezbytnými kapacitami (dnes tomu tak však není), má právě ona zakročit v otázkách, kdy se jedná především o evropské bezpečnostní zájmy. Za několik měsíců se Unie například s podporou Spojených států ujme pomoci Mali s obnovou jeho suverenity a s bojem proti terorismu. Ze stejného důvodu by již nyní bylo dobré uvažovat o tom, jakých úkolů by se měla zhostit v případě budoucích syrských orgánů.

3) Akce na podporu evropského obranného systému by měly i nadále pokračovat. NATO se na něm sice může podílet, budovat by jej však měli především sami Evropané. Projekt je v souladu s naším úsilím o to, aby zahraniční politika Evropské unie byla provázaná, poskytovala možnost přijímat rozhodnutí a nabízela prostředky k jejich realizaci. Na evropském obranném systému je třeba pracovat již nyní. Naše země se však v minulých letech soustředila na návrat do integrovaného velení NATO a na evropský systém obrany věnovala jen skromné prostředky. I nadále budeme pro tento projekt získávat podporu evropských institucí a všech evropských partnerů včetně britských. Spolu s ministrem obrany Jeanem-Yvesem Le Drianem jsme nedávno přijali naše německé, italské, španělské a polské kolegy, abychom v jednání pokročili. Vyzvali jsme všechny členské státy, aby se připojily k našemu projektu ve spolupráci s hlavními partnery, mezi něž přirozeně patří i NATO.

Tyto cíle by Francii měly umožnit zachovat si nezávislost a akceschopnost v novém světě a v době výrazných rozpočtových omezení. Díky nim i nadále zůstaneme „vlivnou mocností“, jejíž hlas bude očekáván, vyslyšen a respektován.

Dernière modification : 11/12/2012

Haut de page