Francouzské ženy v aktivním životě [fr]

Situace, ve které se nacházejí pracující ženy ve Francii, se může zdát paradoxní:
- Francouzky mají velký počet dětí, přestože pracují
- ačkoliv je ženám ze zákona zaručen rovný přístup, pokud jde o zaměstnání, společenské i volené funkce, jen málo žen tyto funkce zastává
- i když mladé Francouzky dosahují lepších školních výsledků než jejich mužští kolegové, pobírají nižší plat

Francouzky mají velký počet dětí, přestože pracují

Porodnost ve Francii stoupá od roku 2000 a loni byla překročena hranice 2 dětí na jednu ženu, což ji v Evropě řadí na druhé místo hned za Irsko.
Mateřská dovolená je ve Francii kratší než v České republice (16 týdnů). Pokud si to ženy přejí, mohou se díky řadě opatření (jesle, příspěvky na hlídání malých dětí nebo úprava pracovní doby) vrátit do zaměstnání ještě dříve. Vedle toho existuje také rodičovská dovolená (až do tří let věku nejmladšího dítěte). Ze společenského hlediska je návrat do práce jen několik týdnů či měsíců po porodu zcela přijatelný.
Ženy tvoří 49 % aktivního obyvatelstva a míra nezaměstnanosti je u žen téměř stejná jako u mužů.
Přesto po narození dítěte 40 % matek (a 6 % otců) alespoň dočasně přeruší nebo omezí výkon povolání. V důsledku toho v rodinách s více dětmi (z nichž alespoň jedno je nízkého věku) pracuje 54 % matek, ale 92 % otců. V poslední době se zvýšil počet míst v jeslích i počet certifikovaných asistentek zajišťujících hlídání dětí, nicméně tyto služby jsou i nadále málo dostupné pro rodiny s nízkými příjmy.

Ženy mají ztížený přístup k zaměstnání, společenským a voleným funkcím

Zásada „rovného přístupu žen a mužů k voleným funkcím“je zakotvena v ústavě z roku 1999. Od roku 2008 navíc první článek ústavy stanoví „rovný přístup žen a mužů k zaměstnání a společenským funkcím“. Dodržování těchto zásad zajišťuje řada zákonů.
Nicméně ve správních radách společností kótovaných na burze zasedá jen 10 % žen, 18 % v Národním shromáždění, 22 % v Senátu, 25 % ve vedení soukromých firem a 16 % žen zastává vedoucí funkce ve veřejném sektoru.
Neúspěch tradiční podpůrné politiky vedl k přijetí přísnějších opatření. V letech 2011 a 2012 byly schváleny zákony stanovující kvóty pro ženy ve správních a dozorčích radách společností kótovaných na burze a na vysokých úřednických postech. Jejich cílem je dosáhnout do pěti let 40% podílu žen.

Ženy v porovnání s muži i nadále pobírají nižší plat

Dívky mají lepší školní výsledky. Například maturitu úspěšně složí 64 % chlapců a 76 % dívek, 21 % chlapců a 31 % dívek získá bakalářský titul.
Mezi hrubou mzdou mužů a žen je však ve Francii rozdíl ve výši 27 %. Tato nerovnost je vysvětlována především tím, že ženy daleko častěji pracují na částečný úvazek (31 % žen oproti 6 % mužů). I mezi bezdětnými pracujícími na částečný úvazek je o 17 % více žen než mužů. V jejich případě se velmi často jedná o nedobrovolnou práci na snížený úvazek, a to zejména v terciární sféře (supermarkety, úklidové služby…).
Rozdíly podle posledních údajů statistického úřadu INSEE přetrvávají i u hodinové mzdy : 20 % v soukromém a 13 % ve veřejném sektoru. Částečně je to důsledek výkonu odlišných druhů povolání a různé míry odpovědnosti. Ženy jsou velmi silně zastoupeny ve školství, zdravotnických a sociálních profesích, kde jsou platy nižší. Platy se však liší v rámci každého povolání (10 %). Existuje řada zákonů, které podnikům ukládají takové situaci čelit (každoroční povinnost vyjednávat s odbory o pracovních podmínkách, vypracování výroční zprávy o rovném přístupu k ženám a mužům…).
V důsledku tak tvoří ženy 80 % chudých zaměstnanců a pobírají o 40 % nižší důchod než muži. Situace se však vyvíjí příznivě a rozdíly mají tendenci se v dlouhodobém měřítku stírat.

Situace pracujících žen ve Francii je různorodá a v posledních desetiletích bylo dosaženo významného pokroku. Ústředním tématem je v současnosti sladění profesního a osobního života, a to jak pro muže, tak pro ženy. Přetrvávající „skleněný strop“ by měly rozbít nové kvóty a posun v této oblasti.

Dernière modification : 08/11/2013

Haut de page