Generál de Gaulle a Československo [fr]

„Kapitulujeme bez boje před nestydatými požadavky Němců a vydáváme Čechy, naše spojence, napospas společnému nepříteli (...) Francouzi povykují jako špačci, zatímco Němci vstupují na území, jehož hranice garantujeme (...). Vypijeme kalich hořkosti až do dna.“ (Výňatek z dopisu generála de Gaulla jeho ženě, říjen 1938)

Od Mnichovské dohody až po Pražské jaro 1968, generál de Gaulle vždy projevoval velkou solidaritu československému spojenci. Sdílel s ním společnou myšlenku boje za nezávislost. Postoupení Československa Hitlerovi, jenž byl společným nepřítelem, pro něj symbolizovalo pád Francie.

17. června odešel do Londýna, aby mohl pokračovat v boji poté, co Francie kapitulovala před nacistickým Německem. Záhy se k němu přidalo mnoho odpůrců německého útlaku, mezi kterými byl i právník René Cassin, velký přítel Eduarda Beneše, budoucího prezidenta Československa. Byl mezi nimi i Jan Masaryk, syn Tomáše G. Masaryka, který se přidal k vojenským silám Svobodné Francie v Londýně.

Po osvobození Francie v červnu 1944, byla československá exilová vláda mezi prvními zeměmi, které uznaly prozatímní vládu generála de Gaulla, což svědčilo o mimořádných vztazích, které udržovala s Francií.

Druhá světová válka skončila, ale de Gaulle se na francouzskou politickou scénu vrátil až v roce 1958. V polovině 60. letech minulého století, v období uvolnění mezi Východem a Západem, zahájil de Gaulle, který se stal prezidentem republiky, diplomatické kontakty s evropskými zeměmi na východ od železné opony.

V září 1964 byl podepsán první protokol o francouzsko-československé kulturní spolupráci, který umožňoval univerzitní výměny mezi oběma zeměmi (mezi Karlovou univerzitou, Sorbonnou, ČSAV a Ecole pratique des Hautes Etudes). Ve stejné době, kdy také nastává proces destalinizace, Henri Erhet, kulturní rada Francouzského velvyslanectví v Praze, obnovil činnosti Francouzského institutu.

V roce 1968 dal generál de Gaulle najevo svou oddanost Československu, když rozhodně odsoudil potlačení Pražského jara.

Dernière modification : 10/08/2016

Haut de page