Henriette Violon-Mayerová – životní příběh spojující Čechy a Francii [fr]

Henriette Violon-Mayerová – životní příběh spojující Čechy a Francii (článek od sdružení Prague Accueil)

Autor: Hélène Laborde.

Povím vám příběh jedné skříně, kterou jsme uklízeli v sekretariátu Francouzského gymnázia v Praze.
Příběh jedné knihy, která je svázaná tak, jak bylo zvykem před válkou, a nese název „Francouzské gymnásium v Praze“.
Příběh fotky, která z této knihy vypadla.
Příběh věnování na její zadní straně.
Příběh jednoho života spojujícího Čechy a Francii…

JPEG

Přede mnou leží fotografie. Černobílý, lehce sépiový portrét ženy vyfotografované americkým záběrem. Stylizovaná fotka pořízená ve studiu, jak je znát dle elegantního plastického loga v pravém spodním rohu „Foto Carola Prague“. Portrét je vyhotoven na silném papíře jako pohlednice, na zadní straně jsou vyznačeny řádky na adresu a obdélník na známku. Ve spodní části fotky je fialovým inkoustem vyhotovený nečitelný podpis. Žena, která na mě hledí, je mladá, usměvavá, krásná. Plná života. Přes obličej má lehce naondulovanou patku dle módy 20. a 30. let. Pózuje, ale není ustrnulá, ruce má v kapsách kabátu spíše pánského střihu, pod ním bílou halenku s volánky zapnutou až ke krku. V náprsní kapse bílý kapesníček. Na druhé straně fotografie je fialovým inkoustem stejným jako podpis napsáno věnování ve francouzštině: „srdečně mé milé Alence“ a datum „červen 1932“. Níže jsou tři řádky v češtině a pod nimi čtyři ve francouzštině. Příběh ženy dostává dramatický rozměr: český text stručně informuje o její smrti v květnu 1945 a o hřbitově, kde je pohřbena - hřibov Šárka. Z francouzského textu se dozvídám více: „během povstání v roce 1945 byla zastřelena Němkou, když mávala francouzskou vlajkou na svém balkoně“. Kdo je tato žena se zářivýma očima na fotce staré přes 80 let?

JPEG

Mám knihu, fotografii a počítač, pátrání může začít.

Klíč k identitě této ženy se skrývá v knize. Jsou to ročenky „Francouzského reálného gymnásia“, jak se Francouzské gymnázium tehdy jmenovalo, ze školních let 1923-24 až 1939-39, které jsou svázané do jediného svazku. Uvnitř je samozřejmě seznam zaměstnanců, ale i žáků. Nejprve tedy bude třeba důkladně projít seznamy žáků z roku 1932 a zjistit, jestli mezi nimi je malá Alenka, dívka, které je věnování určeno. Sázíme na to, že Alenka chodí do mateřské či základní školy, v opačném případě bude třeba hledání rozšířit i na ročníky gymnázia. Je to zdlouhavá práce – seznamy čítají 275 žáků v 10 třídách. Je potřeba vyhledat všechny Heleny a zkontrolovat, jestli by jméno učitelky mohlo odpovídat podpisu, který jsme dosud nerozluštili. Konečně, v třídě 2. B prvního stupně nacházíme jistou Helenu Gawalowskou. Její učitelka se jmenuje Henriette Mayer – záhada podpisu je náhle vyřešena. To je ona, ta žena na fotografii! Listuji ročenkami zpět v čase a dozvídám se, že byla zaměstnána jako učitelka mateřské školy od školního roku 1927. Z dalších informací na stránce se dozvídám, že Mayer bylo její příjmení po svatbě, protože při přijetí do gymnázia je uvedena pod jménem Henriette Mayer-Violon. Francouzské křestní jméno i příjmení… Otočím ještě několik stránek a najdu její jméno opět v roce 1929: podle záznamu tehdy odešla z mateřské školy a začala učit na prvním stupni základní školy. Zkusím napsat jméno Henriette Mayerová a Praha do googlu a… vyskočí několik stránek s jejím jménem. Nejprve stránky v češtině se seznamem všech pamětních desek umístěných na domech po Praze se jmény obětí válek. Na pamětní desce je vyryté její jméno, datum narození a úmrtí a hlavně místo narození. Henriette se narodila v roce 1901 ve francouzském Jarnacu. Jarnac! To nemůže být náhoda! Na jméno tohoto města jsem narazila již vloni při práci na článku o Češích, kteří během první světové války působili ve Francii. Právě v Jarnacu v dubnu 1918 vznikl 22. československý střelecký pluk. Do googlu nyní píšu: „Henriette Mayer Jarnac“. Najdu článek v deníku Sud-Ouest ze srpna 2010, který mě příběh Henrietty pomůže trochu poodhalit. Pojednává o československých vojácích, kteří se oženili s dívkami s Jarnacu. Byl tedy jednou jeden mladý důstojník Anton Mayer, který se v pekařství na náměstí place de l’Eglise v Jarnacu seznámil s mladou a pěknou prodavačkou, Henriette Violonovou. Po demobilizaci ji odvezl do Československa, kde, jak se píše v článku, naučila francouzskému jazyku více než 700 žáků a během okupace hrdinně bojovala svým duchem proti zlé síle“. Článek končí slovy: „5. května 1945, když vojáci okupační armády vyklízeli pozice z domu naproti jejímu bytu, upozornila vojáka na Henriettu manželka velitele Wehrmachtu ve chvíli, kdy se chystala pomoci deportovaným Francouzům, kteří byli osvobozeni z nacistických vězení. Dum-dum (tříštivá) střela Henriette Mayerovou zasáhla do hlavy a na místě ji zabila. 12. května potom v konferenčním sále Institutu Ernesta Denise „celá Praha“ věrná „Francii, zemi svobod“ Henriettě udělila národní poctu s vojenským vyznamenáním a její rakev nesli noví vojáci obnovené československé armády“. To je vše, co se o Henriettě dozvídám. Na stránkách města Jarnac najdu ještě jednu informaci: nově vzniklé náměstí ve městě nese název Henriette-Violon. O manželovi Antonovi jsem žádné informace nenalezla. Nevím, jestli Anton a Henriette měli děti, v seznamech gymnázia jsem nenašla žádné s tímto příjmením. Při hledání v sekretariátu gymnázia jsme našli ještě jednu její stopu: třídní fotografii ze školního roku 1927-28, na které Henriette sedí v první řadě.

JPEG

Takový je příběh Henriette. Ráda jsem ji poznala a její příběh oživila, ač s velkými mezerami. Narodila se v roce 1901, zemřela v roce 1945, její život je příběhem vztahů mezi Francií a Československem i bolestné historie první poloviny 20. století.

Ráda bych poděkovala Ance Velkové a Barboře Kroutvorové ze sekretariátu Francouzského gymnázia, které pomohly poskládat střípky z života Henrietty pomocí knihy a třídních fotografií. Barbora přeložila zadní stranu fotografie a našla málo známý hřbitov Šárka, který se nachází okolo kostela svatého Matěje na Praze 6, a pokusila se tam najít hrob Henrietty.

Děkuji rovněž Christophovi za jeho nápad ohledně tohoto tématu.

Hélène Laborde

Dernière modification : 04/05/2016

Haut de page