Předání insignií rytíře Řádu čestné legie in memoriam Janu Holoubkovi (18. května 2016) [fr]

Vážená paní Holoubková,
Vážený pane Holoubku,
Vážený předsedo Československé napoleonské společnosti,
Vážený pane starosto obce Prace,
Vážené dámy a pánové,

je pro mne velkou ctí, že Vás mohu přivítat na velvyslanectví Francie při této výjimečné události.

Sešli jsme se, abychom s vděčností a pohnutím vzpomněli na život Jana Holoubka. Dnes večer tu s námi není, jsme zde však proto, abychom připomněli jeho život, jeho zájmy, úspěchy a možná i sny, které ještě chtěl uskutečnit, avšak smrt mu v tom zabránila.

Rád bych z celého srdce poděkoval Vám, vážená paní Holoubková, a Vašim blízkým, za to, že jste souhlasili s uctěním památky Vašeho muže, otce a dědečka za účasti jeho přátel a kolegů.

Jan Holoubek patří totiž tak trochu Francii.

Vám, kteří jste měli tu čest jej poznat a mít jej rádi, Vám moc nového o životě Vašeho přítele či kolegy nepovím. Rád bych Vám však řekl, proč se Francie, země, kterou svou činností podporoval, rozhodla jej vyznamenat Řádem čestné legie.

Vraťme se ve vzpomínkách do Evropy, která byla rozdělená na Východ a Západ. Během dlouhé roky trvající studené války na Východě za železnou oponou tenkrát mladý zedník v polích na Jižní Moravě nacházel různé předměty: knoflíky z uniforem, kulky z pušek, dělové koule, podkovy… Byla to němá svědectví napoleonských bitev roku 1805, velké bitvy u Slavkova. Díky nim pan Holoubek objevil a znovu vdechl život významným událostem napoleonské doby. Ta jej nejprve přivedla k francouzštině, kterou roky studoval v Brně. Poté ho přivedla do Francie a na další místa po celé Evropě, kde se nacházejí a jsou připomínány stopy napoleonské doby. Vystavila jej také riziku, protože tehdejší režim na vazby se Západem nenahlížel vlídně. Věhlasné události napoleonské doby rovněž posílily jeho vztah k rodné zemi, k Moravě a ke Slavkovu, kde neúnavně přispíval k údržbě a k fungování památníku u Slavkova.

K dispozici měl jen skromné prostředky, avšak jeho důvěrné znalosti místa, jeho cesty a jeho výjimečná schopnost představit si události a děje z něj učinily historika, jednoho ze specialistů na bitvu u Slavkova a na další bitvy. Jan Holoubek si své cenné nálezy ani odborné znalosti nenechával pro sebe. Dokládá to například jeho iniciativa při založení Československé napoleonské společnosti, jejíž členy zde přítomné tímto zdravím.

Tuto neobyčejnou životní dráhu si Francie přála vyznamenat: životní dráhu skromného, odvážného a vytrvalého muže, kterého nic nepředurčovalo k tomuto francouzskému ocenění – nic až na moravskou zemi zdusanou vojáky obou stran, pro niž si přál, aby byla zemí míru. Protože, jak vím, Jan Holoubek, který byl fascinován bitvami, byl rovněž mužem oddaným míru. Svědčí o tom památníky na křižovatkách cest, pieta, se kterou byly shromážděny a pohřbeny tělesné pozůstatky v hrobce pod Mohylou míru v Pracech, a všechny jeho vazby, které vytvořil spolu s Vámi, kterým rovněž záleží na jménu Vašeho regionu, Jižní Moravy, Vašich měst a obcí.

Tento muž si Čestnou legii zcela a plně zasloužil. Byla mu udělena 7. července 2015, Jan Holoubek zemřel 20. října 2015.

Plně jsme sdíleli Váš zármutek, vážená paní Holoubková, když jsme se dozvěděli o úmrtí Vašeho chotě. Avšak kromě zármutku bych Vám udělením těchto insignií chtěl vyjádřit i to, jak jsme na pana Holoubka hrdí. Nechť památka Jana Holoubka zůstává díky tomuto našemu projevu úcty zachována. Nechť další muži a ženy objevují díky svým neutuchajícím zájmům další země, jejich jazyk a kulturu.

Dernière modification : 20/05/2016

Haut de page