Předání insignií rytířky Řádu umění a literatury paní Markétě Perroud Rezidence velvyslanectví (13. května 2015) [fr]

Vážená paní Perroud, nebo také paní Plzáková, což je Vaše umělecké jméno,
Vážené dámy a pánové,

Sešli jsme se, abychom v přítomnosti zástupců kulturních institucí České republiky, Vašich kolegů a blízkých ocenili Vaši profesní dráhu a činnost v oblasti současného tance. Jako ocenění Vaší činnosti se Francouzská republika rozhodla udělit Vám Řád umění a literatury.

Dobře si pamatuji, jak bylo začátkem 90. let těžké se prosadit s uměleckými iniciativami, obzvláště pak se současným tancem. Tato disciplína bezpochyby velmi trpěla nedostatkem výměn a komunikace mezi tanečníky, choreografy a producenty. V tomto profesně složitém kontextu jste se rozhodla vyjet na zkušenou do Francie. Po svém návratu jste se podělila o své zkušenosti a objevila možnosti dalšího rozvoje tohoto uměleckého oboru. A Francie Vám dnes vyjadřuje svůj vděk za toto rozhodnutí.

Dovolím si zde zmínit hlavní etapy Vaší kariéry. A pokud jde o Váš přínos současnému tanci, dovolíme si sáhnout po svědectví Vašich kolegů a přátel, kteří ač dnes nepřítomní, Vám chtěli pogratulovat.

Po studiu na taneční konzervatoři jste byla sedm let sólistkou Pražského komorního baletu vedeného Pavlem Šmokem a obdržela jste Cenu Thálie devatenáct set devadesát pět za mimořádný jevištní výkon v kategorii Balet a pantomima. O dva roky později jste nastoupila jako členka baletu Státní opery v Lyonu, kde jste měla možnost spolupracovat s Matsem Ekem, Jiřím Kyliánem, Ohad Naharinem, Trishou Brownovou, Maguy Marinovou, Nacho Duatem, Tero Saarinenem a také Russellem Maliphantem.

S touto novou zkušeností a s diplomem tanečního pedagoga a z kulturního managementu jste se vrátila do Prahy v doprovodu francouzského manžela a se dvěma dětmi, které tímto srdečně zdravím. Odpověděla jste tak na naléhavou žádost festivalu Tanec Praha, s nímž jste už předtím spolupracovala jako členka jeho Umělecké rady. Teď už jste tři roky spoluředitelkou tohoto prestižního festivalu.

Tanec Praha se prosadil jako referenční festival tanečníků, choreografů a renomovaných společností jako jsou Jérôme Bel, Ivana Muller, Clément Dazin, Groupe Entorse, Alain Platel a v dubnu letošního roku v rámci dvacáté první České taneční platformy představil také to nejzajímavější v tomto uměleckém oboru za rok 2014.

Nezapomínáte ani na francouzské umělce, které do České republiky pravidelně zvete. Přispěla jste tak k vytvoření hustých a plodných vztahů mezi profesionálními tanečníky a choreografy obou zemí a ze současného tance jste učinila plnohodnotné umění jak v Praze, tak v krajích.

Vážená paní Markéto Perroud, za Vaše přispění k rozvoji francouzsko-českých styků Vám jménem ministra kultury předám insignie rytíře Řádu umění a literatury.

Dovolte mi, vážená paní, abych Vám předal tuto malou knížečku, v níž najdete také gratulace, které Vám ze zahraničí zaslali :

Marc Cardonel, dlouholetý programový ředitel festivalu Nuits de Fourvière
Yorgos Loukos, ředitel baletu Státní opery v Lyonu
Florence Poudru, historička umění a tance, profesorka Universitě de Paris I Panthéon-Sorbonne

A ještě tu máme malé překvapení od jiného rytíře Řádu umění a literatury.

*******************************************************************

Vážená paní, dovolte mi, abych zde v krátkosti ocitoval výňatky z některých gratulací, jež Vám byly při této příležitosti zaslány ze zahraničí:

1. Marc Cardonel, dlouholetý programový ředitel festivalu Nuits de Fourvière :
Markéta Plzáková má všechny předpoklady a vlastnosti velké tanečnice :

nevysvětlitelnou krásu spočívající v ladnosti pohybů, naprosté vcítění a pohroužení se do role. Marketa bere tanec velice vážně a disponuje výjimečnými fyzickými silami. Bývala by mohla být atletkou. Naprosto se vydává na milost a nemilost choreografovi a své tělo i duši odevzdává každé roli.

Jako členka baletu Státní opery v Lyonu udělala Marketa Plzakova/Perraud na diváky hluboký dojem. Její scénické charisma fascinovalo jak diváky, tak choreografy.

Pokud bychom chtěli jedním jediným obrazem vyjádřit ty tisíce hodin na scéně, pak by to zřejmě bylo Sólo pro dva Matse Eka, kde Markéta schovává obličej v dlaních a ukáže jej jen během několika krátkých trhavých pohybů. Jen hvězdné tělo a pak tvář stojí osamoceně na scéně, elegantně kryté těmito dlouhými rukami. Markéta Plzáková má ještě jiný dar, a to skromnost, s níž utíká před každým komplimentem a odmítá si přiznat své nadání velké tanečnice.

2. Yorgos Loukos, ředitel baletu Státní opery v Lyonu :

Markéta byla příkladem pracovitosti, spolehlivosti a inspirace. Všichni choreografové chtěli s ní pracovat, protože okamžitě viděli, že je připravená zkusit všechno, co se po ní chtělo, a udělat to jak nejlépe umí. Ještě i dnes, roky po jejím odjezdu, zůstává živá její scénická přítomnost a kdykoli shlédnu inscenace, v nichž tančila, mám pocit, že ji tam stále vidím !!!

3. Srdečné gratulace velkého českého tanečníka a choreografa Jiřího Kyliána

Videogratulace

Salut Marketa, zde k Tobě mluví Jiří Kylián z Holandska. Tak jsem se dozvěděl z francouzského časopisu Le Monde, že jsi se stala Rytířkou. To je něco absolutně úžasného, ale není to jenom tak. Jak víš, já jsem také ve stavu rytířském francouzském a musel jsem si k tomu koupit zbroj, brnění, dvouruční měč, sudlici a řemdih. Tak prosím Tě, kup si to, a braň to naše taneční umění co Ti síly stačí. Vím, že seš na to tak silná jako Jeanne d’Arc, a že nikoho neušetříš, abys ten náš krásný umělecký směr, tedy ten Tanec, před zlými jazyky na celém světě bránila. To je Jiří Kylián z Holandska. Tak se drž a mlať je!

Dernière modification : 11/06/2015

Haut de page