Projev k předání Řádu čestné legie paní Martě Kubišové

Projev pana velvyslance k předání Řádu čestné legie paní Martě Kubišové dne 29. října 2012.

Vážená paní Kubišová,

Dámy a pánové,

jsem velice rád, že Vás mohu přivítat v Buquoyském paláci v tomto úzkém kruhu a v přítomnosti Vašich přátel. Sešli jsme se, abych Vám v závěru dnešního odpoledne vyjádřil vděk své země a předal Vám Řád čestné legie. Francouzská republika tímto způsobem ocenila Vaše vynikající přispění k politické svobodě, i k jejímu přirozenému důsledku, jímž je tvůrčí svoboda a také hodnoty, které sdílíme.

Vážená paní, moje země si tímto aktem přeje ocenit jak Vaši mimořádnou uměleckou kariéru, tak Vaše angažmá v Chartě 77, kterou jste také podepsala, což Vám vyneslo velké uznání ze strany Vašich krajanů, ale také hodně ústrků. Jsem velice hrdý na to, že jsem tím, komu se dostalo privilegia vyjádřit tento vděk velice konkrétním způsobem.

Dovolte prosím velvyslanci Francie v České republice, aby nejprve zmínil jednu velice nedávnou osobní vzpomínku, která na něj hluboce zapůsobila. Když jste sem letos přišla na oslavu 14. července, řada našich českých přátel, kteří se zde s Vámi setkali, se mnou i s mými spolupracovníky opakovaně hovořila o Vámi připravované, a mnohými z nich horečně očekávané sérii šesti koncertů, jež se měly konat koncem srpna na letní scéně Divadla Ungelt na Hradčanech. Já jsem byl tou dobou v Paříži na pravidelném setkání velvyslanců a velice mě mrzelo, že jsem nemohl jít na žádný z nich. Ale jak mi říkali naši čeští přátelé, pražští i mimopražští, lidé pohybující se v různém společenském i kulturním prostředí, i lidé naprosto rozdílných věkových kategorií, jste pro ně velkou osobností, a proč to neříci, i morální autoritou. Jste ale také, a to především, velkou umělkyní.

Od doby, kdy se konalo finále pěvecké soutěže Hledáme nové talenty, které přenášela televize a jež z Vás udělalo veřejně známou osobu, uplynulo hodně vody. Bylo vám sotva 20 let; ale už tehdy byly Vaše aktivity v někdejším Československu velice rozmanité. Bylo to v době relativní liberalizace, jež následovala po stalinistické době ledové. Hrála jste divadlo pod laskavým, ale velice náročným dohledem dramatika, scenáristy a spisovatele Ludvíka Aškenazyho, kterého moji krajané poznali v roce 1966 v Cannes, kde obdržel cenu za nejlepší scénář. Stalo se tak ještě dříve, než jej události roku 1968 přiměly odejít do emigrace. Dostala jste také filmové role. Ale ohromující a nečekaný úspěch jste zažila až s hudební skupinou Golden Kids, spolu s Helenou Vondráčkovou a s Václavem Neckářem.

V té době jste navázala kontakty také s mou zemí. Na pozvání ředitele pařížského hudebního stánku Olympia, Bruno Coquatrixe, jste v dubnu 1968 po dobu přibližně tří týdnů zpívala v Paříži a alternovala s Joséphine Bakerovou. Bruno Coquatrix Vám nabídl delší působení, ale Vy jste si vroucně přála se vrátit do Prahy, neboť jste cítila, že události nabírají na tempu. Na svůj pařížský pobyt jste si uchovala dojemné vzpomínky, neboť přijetí a zvědavost Francouzů ohledně Vaší osoby Vás velice překvapily. Dvakrát jste také navštívila Cannes u příležitosti konání Midem (Mezinárodní veletrh gramofonových desek a hudebních vydavatelství), který v tu dobu zdaleka nebyl dnešním obrovským veletrhem, ale jen skromným místem setkání hudebních profesionálů. Vznikl v roce 1967.

Mezi tímto Vaším prvním úspěchem na Západě, abychom použili tehdejší terminologii, konkrétně v Paříži, a téměř současným vydáním Vašeho prvního sólového alba a první gramofonové desky Golden Kids, se všechno zhroutilo. Armády Varšavské smlouvy brutálně ukončily období socialismu s lidskou tváří. Normalizace, tento děsivý, ale současně mimořádně vhodný výraz pro vystižení procesu přivádění národa k poslušnosti, se stala normou. Vaše píseň „Modlitba pro Martu“ se stala symbolem odporu a odmítání tohoto postupného potlačování svobodného ducha. Stala se jím proto, že pro Vaše krajany, kteří upřímně věřili v možnost vybudovat jiný politický a společenský systém, vyjadřovala absurditu stávající situace, jakož i jistotu, že po noci útlaku jednoho dne přijde, nikdo nevěděl kdy, nový rozbřesk. Z oblohy mrak zvolna odplouvá a každý sklízí setbu svou. Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Kolik Čechů a Slováků, ale také Poláků má ještě i dnes tato slova vryta v paměti!

Pokud jde o Vás, osobu která dodávala naději celému jednomu národu, v době, kdy Vám bylo 25 let, ten nejkrásnější věk, a kdy jste zářila mládím a mladistvým zápalem, temnota zůstávala neprostupná. Když jste v roce 1970 získala třetího Zlatého slavíka, titul nejlepšího zpěváka, který Vám udělili čeští a slovenští posluchači, (ostatně musím upřesnit, že Vaše popularita v této sousední zemi zůstává nezměněná), byla jste již vyděděncem, donuceným stáhnout se do vnitřního exilu, a byla jste vypuzena z veřejných scén. Byla jste očerňována a hanobena odpornými žalobami a uměle vytvořenými důkazy. Neodradil Vás mediální lynč ani každodenní útlak. Zapojila jste se do opozičního hnutí bojujícího proti tomuto absurdnímu režimu. Mám dojem, že umělecká tvorba a láska ke svobodě se u Vás snoubí a dodávají Vám životní energii.

Dovolte mi, abych Vám řekl, že v 25 letech jste si při své slávě mohla vybrat snadnější cestu životem, opustit svůj boj a vydat se cestou značných ekonomických výhod v době, kdy zde vládl nedostatek. Předpokládám, že Vám byly učiněny návrhy, abyste si posypala hlavu popelem a spolupracovala s Husákovým režimem. Domnívám se, že jiní by v době, kdy mají celý život před sebou, šli cestou nejmenšího odporu. Ale Vy ne! Nejenže jste se odhodlaně zapojila do disentu a podepsala Chartu 77, Vy jste se dokonce stala jednou z jejích mluvčích.

Vážená paní Kubišová, rád bych Vám také řekl, že jsem velice poctěn a dojat, že mohu předat vyznamenání jednomu ze signatářů Charty 77. Jak nevzpomenout těch, kdo tak jako Vy měli odvahu podepsat tento manifest za svobodu a kteří už nějaký čas nejsou mezi námi: např. Jiří Dienstbier, kterého jsem velice obdivoval a jehož jsem zde přivítal pár dní před jeho smrtí, nebo Anna Farova, která odešla o několik týdnů později.

Dovolte mi, prosím, abych vzpomínku na ně připojil k této slavnostní chvíli a zmínil se také o člověku, který svobodu nikdy nepoznal, a přitom byl jedním z duchovních otců tohoto hnutí. Jeho filozofické dílo je i dnes předmětem studií a obdivu. Mám na mysli někoho, koho jste bez ohledu na věkový rozdíl znala, a to Jana Patočku.

Stejně jako on, i Vy jste, byť v úplně jiném kontextu a jinému publiku, koncem šedesátých let dodávala odvahu svým spoluobčanům. Činila jste tak i v roce 1988, u příležitosti nepovolené oslavy odporu vůči sovětské invazi, a také v listopadu a v prosinci 1989. Vašich krajanů se zmocňovalo dojetí a postupně si vzpomínali na slova, která jste jim zpívala. Všichni pochopili, že tím, že jste se nenechala podmanit totalitním režimem a odmítla jste dát kulturu do služeb určité politické ideologie, jste svým dílem nabídla českému lidu možnost odmítnout vazalství a otevřít se světu. Byla jste jedním z jejich hlasů v ilegalitě. Dnes je kontext naštěstí úplně jiný. Česká republika je členským státem Evropské unie a Vy zůstáváte nadále přítomna v řadě srdcí.

Dovolte mi, abych Vám řekl, že v této chvíli, kdy k Vám hovořím, mám velice zvláštní pocit : jako bych byl zástupcem celého dlouhého řetězce velvyslanců Francouzské republiky, kteří se zde postupně vystřídali. Některé z nich jste znala. Jestliže se mi dnes dostalo cti předat Vám toto vyznamenání, chtěl bych vzpomenout na všechny Vaše přátele, možná Vaše učitele, zcela jistě na Vaše rodiče a všechny ty, kteří Vás po celá ta desetiletí provázeli Vaším uměleckým životem a Vaším zapojením v disentu, zejména pak na všechny ty, kdo odešli dříve, nežli sametová revoluce dala zvítězit myšlence, za kterou oprávněně bojovali.

Ze všech těchto důvodů, vážená paní, si moje země přeje ocenit Vaši uměleckou činnost, vzdát úctu Vašemu nasazení a vyjádřit Vám vděk za Váš boj za univerzální hodnoty svobody, jež pevně pojí Francii a Českou republiku.

Vážená paní Marto Kubišová,

jménem prezidenta republiky a z moci svého úřadu, Vás jmenujeme rytířem Řádu čestné legie.

Pierre Lévy

Dernière modification : 05/04/2013

Haut de page