Proslov k slavnostnímu zahájení „Roku francouzské kultury“ [fr]

Slavnostní zahájení „Roku francouzské kultury na hradech a zámcích zemí Koruny české“

Buquoyský palác, 17. dubna 2013

Proslov velvyslance Francouzské republiky Pierra Lévyho

Vážená paní ministryně,
Vážení hejtmani,
Vážená paní ředitelko Národního památkového ústavu,
Vážený kurátore,
Dámy a pánové

Jsem velice rád, že Vás v tento krásný a konečně i jarní den mohu přivítat v Buquoyském paláci.

Příjemně nás překvapilo, když jsme byli požádáni, abychom na Francouzském velvyslanectví uspořádali slavnostní zahájení projektu Národního památkového ústavu pro rok 2013–2014 s názvem „Rok francouzské kultury na hradech a zámcích zemí Koruny české“. Právě v Buquoyském paláci se již od roku 1919 setkávají naše země a jeho historie velice dobře ilustruje i vaši jedinečnou iniciativu.

Po Rožmbercích v roce 2011 a Pernštejnech v roce 2012 tak přichází další projekt, který propaguje české kulturní dědictví a přibližuje rody, myslitele, umělce a architekty, kteří jej formovali.

„Rok francouzské kultury“ oslavuje pouta mezi střední Evropou a Francií. Řada faktů, které zde budou představeny, dokazují – pokud je to vůbec ještě třeba – jak významně je v českých zemích, v srdci Evropy, přítomen evropský duch.

Dle mého názoru tato cesta do historie není jen ohlédnutím za minulostí, protože nás přivádí do Evropy, to znamená, že nás staví tváří v tvář realitě současnosti i budoucím nadějím. Jaké národnosti byl šlechtic ze zemí Koruny české, který hovořil německy, četl a psal francouzsky, znal Itálii a nechal si projektovat anglické parky? Takový šlechtic byl skutečným Evropanem.

Vaše iniciativa je výjimečná. Rok francouzské kultury pořádají Češi takřka sami, bez Francouzů. Projekt je určený široké veřejnosti, která bude moci od dubna do října objevovat neuvěřitelně rozmanité hrady, zámky a jejich zahrady. S koncem jara 2013 přijde na řadu pražská část programu, ale nerad bych prozrazoval tajemství, která nám zakrátko odhalí generální ředitelka NPÚ paní Goryczková.

Velice mě těší, že se na šíření naší kultury, jazyka a uměleckého bohatství, a nakonec i našich hodnot, podílí někdo jiný než Francouzi. Chtěl bych proto všem účastníkům tohoto skutečně frankofilního projektu srdečně poděkovat.

Oslavovat s Vámi francouzskou kulturu je opravdovým potěšením, protože zde je řeč o kulturním dědictví. Co vlastně je to umělecké a kulturní dědictví a historické památky, jejichž ochranu Národní památkový ústav zajišťuje?

Několik významných francouzských osobností se touto otázkou zabývalo a zkoumalo ji, byli to například André Malraux, první ministr kultury jmenovaný generálem De Gaullem, nebo historik umění André Chastel. V roce 1964 tito dva muži společně vytvořili generální inventář francouzského kulturního dědictví. Rád bych zmínil také Radu Evropy, která si velmi záhy uvědomila výchovnou a mírotvornou úlohu kulturního dědictví. Dovolte mi se krátce zmínit o pojmu „kulturní dědictví“, jež stojí v jádru Vašeho projektu.

V Evropě se tento pojem vyjadřuje různě: francouzsky se řekne „patrimoine“, anglicky „heritage“, německy „kulturelles Erbe“, česky „kulturní dědictví“. My Francouzi klademe důraz na pouta uvnitř určitého společenství, Angličané, Němci a Češi zase více zdůrazňují předávání v čase. Tento termín tedy odkazuje ke dvěma úzce propojeným skutečnostem: k identitě a k přenosu.

Ať už použijeme jakýkoliv výraz, od zavedení tohoto pojmu v polovině 19. století se kulturní dědictví neustále rozšiřuje a zahrnuje stále větší množství památek, od opravdových mistrovských děl až po jednoduché výrobky. A nemluvíme snad dnes také o nemateriálním kulturním dědictví?

Vzhledem k tomuto vývoji stojí ochránci kulturního dědictví před řadou výzev. Tři z nich bych rád zmínil:

- Jak udržovat historické dědictví živé bez toho, abychom upadali do nostalgie nebo se snažili strnule konzervovat doby dávno minulé ?

- Jak kulturní dědictví zpřístupnit? Jak ho ekonomicky zužitkovat bez přílišné komercializace? Vím, jak důležitá je tato otázka v České republice, kde je počet hradů a zámků na obyvatele bezpochyby nejvyšší v Evropě a kde se turisté příliš soustředí na Prahu, místo aby navštěvovali také české kraje.

- Jak umělecké dědictví předávat? Máme před sebou stále více obrazů. Umíme se na ně ale dívat? Také v tomto případě nestačí věci ukazovat, je třeba také vysvětlovat a předávat.

Informovat o kulturním dědictví, jež sice chráníme, ale nejsme jeho vlastníky, a udržovat je živé, je obtížný úkol, jenž vyžaduje úzkou spolupráci mezi řadou oborů a řemesel.

Jsem – stejně jako doufám my všichni – přesvědčen, že ochrana historických památek je v demokratické a otevřené společnosti, která se dívá do budoucnosti, úkolem zásadního významu.

Dle mého názoru vyjadřuje hlubší smysl Vaší iniciativy následující citace z knihy „La culture pour vivre“ další velké osobnosti francouzské kultury Jacquese Rigauda: „Poznat a pocítit to, co nás spojuje s biologickou a historickou linií, z níž pocházíme, a díky této kontinuitě se stát solidárnějším a odpovědnějším vůči svým současníkům“. Lépe to snad vyjádřit nelze.

Rád bych Vám znovu vyjádřil svůj vděk za realizaci tohoto projektu, který rafinovaným způsobem představuje francouzskou kulturu a svědčí o tom, že tato kultura má ve vaší nádherné zemi své pevné místo. Je to krásný způsob, jak oslavit naše přátelství!

Přeji Vašemu projektu mnoho úspěchů.

Děkuji Vám za pozornost.

Úvodní slovo pana velvyslance
Recitál Zdeny Kloubové (soprán) a Dorothey Fleischmannové (piano)
Ministryně kultury paní Alena Hanáková
Paní Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu (vlevo pan Miloš Kadlec, garant projektu)
Pan Ivo Minařík, zástupce ředitele krajského úřadu Jihomoravského kraje
Paní Hana Maierová, náměstkyně hejtmana Libereckého kraje
Prezentace projektu panem Milošem Kadlecem, garantem projektu
Tisková konference v Hudebním salónku Buquyského paláce

Dernière modification : 23/04/2013

Haut de page