Proslov při předání Řádu akademických palem (30. ledna 2014) [fr]

Proslov velvyslance na slavnostním předání insignií rytíře Řádu akademických palem Marii Pravdové, Miroslavu Pravdovi a Václavu Richterovi.

Buquoyský palác, čtvrtek 30. ledna 2014, 18h.

Vážená paní Pravdová,

Vážený pane Pravdo,

Vážený pane Richtere,

Je mi velkým potěšením přivítat Vás spolu s Vašimi přáteli a blízkými v prostorách Buquoyského paláce, který již více než devět desetiletí je symbolickým místem harmonických česko-francouzských vztahů. Jako vyjádření svého vděku za Vaši celoživotní práci se má vlast rozhodla udělit Vám Řád akademických palem. Chtěla by Vám touto cestou poděkovat za Vaše neúnavné nasazení nejen ve službách vědy, vzdělávání, frankofonie a žurnalistiky, ale také při utužování vazeb, jež se Vám během téměř čtyř desetiletí podařilo mezi našimi zeměmi navázat.

V České republice jsem působil krátce po sametové revoluci a dobře vím, jak významná pro dobré kulturní vztahy mezi našimi zeměmi byla role těch, kdo i v době normalizace zůstali otevřeni západnímu světu a frankofonii. Vděčíme jim tedy za mnohé. Vy všichni jste tuto volbu v době svého dospívání učinili a ani ve svém dalším životě jste na ni nerezignovali.

Dnes nám tato volba může připadat naprosto přirozená. Všichni ale dobře víme, že před čtyřiceti lety tomu tak rozhodně nebylo. Lidem jako Vy, otevřeným nejen francouzské, ale také všem západním kulturám, se policie a státní orgány snažily znepříjemňovat život a házet klacky pod nohy. Každý z Vás na jiné úrovni a v jiném profesním prostředí propagoval výuku francouzského jazyka, zasazoval se o šíření francouzské kultury a myšlení, a umožňoval jejich rozkvět v této části Evropy.

C’est dans ce contexte et face à ces pratiques qu’on a peine à imaginer aujourd’hui qu’intervient pour vous aider dans cette promotion de notre langue et de la diffusion des idées, le programme européen du congrès pour la liberté de la culture dont l’animateur fut Pierre Emmanuel, résistant, journaliste, poète, et membre de l’Académie française. Dans une Europe entourée de fils barbelés, il s’agissait de soutenir la libre circulation des hommes, des idées et des cultures. Ce programme octroyait des bourses, organisait des colloques et surtout faisait circuler des livres et des revues dont vous avez pu, à l’époque, bénéficier. Des émissaires de ce programme se rendaient en Tchécoslovaquie et dans bon nombre d’autres pays, pour y soutenir –sous différentes formes et pas seulement morale- les intellectuels, les universitaires, les journalistes désireux d’échapper à la culture officielle imposée. Parmi ces messagers, figurait Madame Roselyne Chenu, proche collaboratrice de Pierre Emmanuel, qui est parmi nous ce soir et que je suis très heureux de saluer. Je vous saurai gré, Madame, de transmettre mes salutations à Monsieur Errera, conseiller d’Etat honoraire, qui n’a pas pu être parmi nous ce soir et dont l’engagement à vos côtés fut très notable.

A nyní mi dovolte, abych promluvil ke každému z Vás :

Vážený pane Pravdo,

Od roku 1952, kdy jste promoval na Univerzitě Karlově v Praze, jste se dlouhá léta věnoval výuce francouzského jazyka a zasvětil tak svůj život propagaci a šíření francouzštiny. Díky svým pedagogickým zkušenostem, vzdělávacím a výukovým metodám, a také svému zápalu pro francouzský jazyk, jste v rámci své univerzity velmi rychle dosáhl vysokého postavení. Na Vašich bedrech tak spočívala velká odpovědnost, a to jak pedagogická, tak administrativní. Jste autorem několika učebnic francouzštiny, které používalo několik generací českých studentů. Vaše pedagogická činnost na Univerzitě Karlově byla přerušována četnými výjezdy do Francie, kde jste nejprve na konci šedesátých let a pak od roku 1990 do roku 1993 působil jako lektor českého jazyka na Katedře slovanských jazyků Univerzity v Provence. Vaše neúnavné úsilí a nadšení nadchlo pro český jazyk řady francouzských studentů. Jedním z nejznámějších je pan Antoine Marès, jenž nyní působí na Katedře současných dějin střední Evropy při Univerzitě Sorbonne.

Během celého svého profesního života jste nacházel oddanou oporu a spolupracovnici ve své choti, k níž se tímto také obracím.

Vážená paní Pravdová,

Ani po promoci na Univerzitě Karlově v roce 1966 jste nepřestala rozšiřovat své vzdělání. V roce 1971 jste obdržela magisterský diplom z lingvistiky na Univerzitě v Provence. Po návratu do Prahy jste pak v roce 1980 obhájila na Univerzitě Karlově svou doktorandskou práci. Vyučovala jste na Katedře románských jazyků při Vysoké škole ekonomické v Praze a od roku 1990 až do svého odchodu do důchodu jste působila v Ústavu románských studií při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. I Vaši profesní dráhu provázely četné pedagogické mise ve Francii, a to nejprve na Stendhalově Univerzitě v Grenoblu, poté na Univerzitě v Aix-en-Provence a nakonec na Univerzitě v Montpellier.

Především bych chtěl zdůraznit – a to platí jak pro Vás, vážená paní Pravdová, tak pro Vašeho chotě – že jste byli jedněmi z prvních pedagogů, kteří šířili inovativní pedagogické postupy, konkrétně audiovizuální metodu, a sami podle nich také cizí jazyky vyučovali. I za tuto průkopnickou roli Vám dnes chceme vzdát hold.

Oba přikládáte velký význam modernizaci a rozvoji pedagogických postupů a výukových metod a vždy jste jim věnovali velkou pozornost. Řekněme si naprosto upřímně a otevřeně, že v Československu 70. a 80. let to byla skutečná výzva, jíž jste se bravurně zhostili.

Vážený pane Richtere,

Vaše životní dráha se sice značně liší od dráhy, na niž se vydali manželé Pravdovi, přesto i Vy jste se celý život zasazoval o propagaci francouzštiny a o šíření francouzské kultury, jež jste se s velkým nadšením snažil přiblížit zdejšímu publiku. Rozdíl byl pouze v použitých metodách.

Během studia románských jazyků a literatury na Univerzitě Karlově v Praze v 60. letech jste pracoval v knihovně Francouzského institutu v Praze. Připomeňme, že tehdy se jednalo o střežené prostory studovny, jež byly pod drobnohledem vládní moci. Knihovna ve Štěpánské totiž byla jediným kulturním oddělením západního státu, jež zůstalo v tehdejším Československu otevřené a kde byl přístup k dílům současných autorů Západu. Pod bedlivým dohledem tehdejšího kulturního rady a ředitele budovy ve Štěpánské, pana Henriho Ehreta, jemuž se i přes značné peripetie podařilo dosáhnout znovuotevření knihovny, jste měl možnost se blíže seznámit s francouzskou literaturou. V roce 1971 jste obdržel stipendium na pařížské Sorbonně. Po návratu ze stáže ve Francii jste se rozhodl dát na nelehkou dráhu žurnalisty a od té doby jste působil ve službách Československého, později Českého rozhlasu. Jako vedoucí literární rubriky jste se jen za posledních dvacet let podílel na přípravě více než osmi set rozhlasových vysílání, včetně relace na pokračování věnované historii české literatury pro frankofonní posluchače a rozhlasového seriálu zaměřeného na historii literárních výměn mezi Českou republikou a Francií.

Díky rozhovorům s autory či umělci pobývajícími v Paříži se Vám podařilo přiblížit francouzskou kulturu našim českým přátelům, čímž jste Francii prokázal velkou službu. Obrazně řečeno Vám tak rukama prošly desítky osobností, mezi nimiž nechyběla ani taková zvučná jména jako Pierre Boulez, Philippe Noiret, Bruno Crémer, Olivier Py a Alain Robbe-Grillet.

Vedle toho jste pravidelným spolupracovníkem nakladatelství Mladá Fronta a profesionálně se věnujete také překladatelské činnosti. Přeložil jste mimo jiné Querelle de Brest od Jeana Geneta. I v době, kdy francouzská literatura nebyla vůbec překládána a byla jen sporadicky přednášena, jste ji nepřestával přibližovat zdejšímu publiku. Svou dlouholetou činností ve službách francouzského jazyka a literatury jste sehrál klíčovou roli při jejich šíření v Československu a později v České republice.

Vážená paní, vážení pánové,

Z výše uvedených důvodů jsme si přáli ocenit Vaše celoživotní úsilí a vyjádřit Vám svůj vděk. Již několik desetiletí Vaše činnost prospívá vazbám mezi Českou republikou a Francií, a to jak v oblasti pedagogiky, vzdělávání, literatury tak žurnalistiky. Kvalitní vzájemné vztahy jsou pro nás zdrojem uspokojení a je nám proto velkým potěšením Vaši práci ocenit.

Madame Marie Pravdová, Monsieur Miroslav Pravda, Monsieur Václav Richter, pour votre contribution au renforcement des relations franco-tchèques, au nom du Ministre de l’Education nationale, et en vertu des pouvoirs qui me sont conférés, je vous remets les insignes de Chevalier dans l’Ordre des Palmes académiques.

Vážená Marie Pravdová, Vážený Miroslave Pravdo, Vážený Václave Richtere, za Vaše celoživotní úsilí a přispění k posílení francouzsko-českých vztahů Vás jménem francouzského ministra školství a na základě mně svěřených pravomocí jmenuji rytířem Řádu akademických palem.

Dernière modification : 12/06/2015

Haut de page