Rozlučková recepce Velvyslance (Praha, 8. září 2016) [fr]

Vážená paní ministryně, vážení páni ministři,

Drazí kolegové,

Drazí krajané,

A především - dnes večer - milí přátelé,

Dovolte mi, abych Vám nejprve srdečně poděkoval, že jste přijali mé pozvání.

Pro diplomata je konec mise zvláštním obdobím, je to doba loučení a odjezdu. Je to také doba, kdy se díváte zpět na uplynulé roky a hodnotíte je po profesní i osobní stránce. Vím, že to zažilo mnoho mých kolegů, stejně jako všichni, kdo pracovně působili v zahraničí. Mám na mysli zejména zástupce francouzských společností, kteří jsou dnes večer s námi.

Pro mě je odjezd z Prahy výjimečný, protože opouštím město a zemi, se kterými mě pojí zvláštní pouto. Pouto citové a také mnoho vzpomínek.

Vzpomínek proto, že poprvé jsem v Praze byl před třiceti lety, kdy jsem přijel studovat češtinu na Letní škole slovanských studií Univerzity Karlovy. Už tehdy jsem si Československo a jeho kulturu oblíbil a tento vřelý vztah stále trvá.

O několik let později, koncem roku 89, jsem měl to mimořádné štěstí, že jsem jen několik týdnů po sametové revoluci přijel pracovat do Prahy na velvyslanectví Francie. Byl jsem tak svědkem zásadních politických, hospodářských a sociálních proměn této země. Nebyl jsem jen svědkem, byl jsem také mladým Evropanem, který si uvědomoval, že tyto změny v samém srdci této „jiné Evropy“ promění svět, jak jsem ho do té doby znal.

Dnes, kdy Evropa čelí mnohým výzvám, ale také nejistotě a někdy i pochybám, rád vzpomínám na vlnu nadšení, jež v roce 1989 doprovázela pád zdi, která dělila Evropu, a kdy se náš kontinent s velkou nadějí začínal opět spojovat.

V den mého odjezdu z Prahy v prosinci 1993 mi jeden z mých přátel, který pracoval na Pražském hradě, přinesl cenný dárek, který mě od té doby doprovází: fotografii s osobním věnováním od Václava Havla. Ti, kdo navštívili mou pracovnu, stejně jako moji spolupracovníci, ji dobře znají. Tato fotografie mě bude doprovázet i nadále.

Vrátit se o dvacet let později jako velvyslanec, jak jsem si přál, pro mě bylo velkou poctou a příležitostí vidět zblízka úžasný kus cesty, který Česká republika v tomto období urazila. Zároveň jsem měl to štěstí, že jsem přijel v době, kdy politický dialog mezi francouzskou a českou vládou opět výrazně nabíral na intenzitě. Tento rozvoj se rozšířil do všech oblastí bilaterálních vztahů: do hospodářství, vědy i kultury. Francie je hrdá, že je v těchto oblastech jedním z hlavních partnerů České republiky.

Chtěl bych dnes večer poděkovat českým úřadům za jejich přijetí, vstřícnost a spolupráci. Děkuji také všem partnerům našeho velvyslanectví za jejich součinnost. Zdravím členy francouzské komunity, kteří v každodenním životě a práci reprezentují vztahy mezi našimi zeměmi, zejména zástupce francouzských společností, jejichž projekty naše velvyslanectví trvale podporuje. Děkuji všem kolegům z diplomatického sboru za jejich přátelství a srdečnost. Můj vděk patří samozřejmě kolegům z velvyslanectví, kteří se spolu se mnou podíleli na rozvoji našich partnerských styků.

Na závěr bych chtěl říci, že tyto tři roky a radost z návratu do země, kterou jsme oba poznali před více než dvaceti lety, byly o to příjemnější, že jsem je mohl sdílet se svým partnerem Markem Gennarem. Za jeho podporu jsem mu vděčen víc než umím vyjádřit.

Ještě jednou vám děkuji a pevně doufám, že se naše cesty v budoucnu opět setkají - v Paříži a zcela jistě v Praze.

Ať žije Česká republika, ať žije Francie, ať žije francouzsko-české přátelství!

Dernière modification : 09/09/2016

Haut de page