Tříkrálový koláč, pravá francouzská tradice [fr]

Tříkrálový koláč se ve Francii tradičně podává 6. ledna, na svátek Tří králů. Připomíná příchod tří králů do Betléma.

Tříkrálový koláč je z listového těsta a schovává se do něj malá figurka. Je plněný marcipánem, jemnou náplní z mandlí, másla, vajíček a cukru. Existují ale i jiné varianty pro potěšení mlsných jazýčků: s čokoládou, jablky, kandovaným ovocem… Známí francouzští cukráři se každoročně předhání s exkluzivními variantami této tradiční pochoutky.

Tříkrálový koláč je spojován s obdobím, které začíná dvanáct dní po Vánocích a trvá až do masopustního úterý. Svátek Tří králů se slaví 6. ledna a připomíná příchod tří mudrců, Kašpara, Melichara a Baltazara, za Ježíškem. Přišli z Asie, Afriky a Evropy, aby mu předali své dary. Stejně jako mnoho jiných křesťanských svátků byl i tento původně svátkem pohanským. Římané kdysi slavili Saturnálie, svátky zimního slunovratu, kdy na jeden den volili krále nebo královnu pomocí bílé nebo černé fazole, kterou zapekli do koláče.

Jednoduchý tříkrálový koláč je z dozlatova upečeného listového těsta zdobeného křížovými zářezy. Náplně se používají různé: marcipán, ovoce, čokoláda nebo krém. Francouzi mají nejraději koláč plněný marcipánem, jemnou náplní z mandlí, másla, vajíček a cukru. Jeho název je odvozen od jména markýze de Frangipani, který žil ve 14. století ve Florencii.

Dříve se koláč krájel na tolik dílů, kolik bylo stolovníků, a jeden díl byl navíc. Říkalo se mu „díl pro chudé“ a byl určený prvnímu chudákovi, který přišel do domu. Tradičním moučníkem v jižní Francii není tříkrálový koláč, ale věnec z kynutého těsta ochuceného pomerančovou esencí. Zdobí se červeným ovocem a cukrem a také je v něm ukrytá figurka. Podával se i na dvoře Ludvíka XIV. Dáma, která měla ve svém koláči fazoli, se na jeden den stala královnou Francie a mohla krále požádat o nějakou „laskavost“. Ludvík XIV., Král Slunce, ale tento zvyk zrušil.

V 18. století se do koláče dávala porcelánová figurka představující Jezulátko nebo jednotlivé postavy u jeslí. V dnešní době se sběratelé těší z nepřeberného množství druhů figurek. Podle tradice se ke krájení koláče musí sejít celá rodina. Nejmladší dítě si vleze pod stůl a určuje, kdo který díl koláče dostane. Ke koláči patří i papírová koruna. Dostane ji osoba, která ve svém díle najde figurku. Potom si zvolí svého krále nebo královnu.

Známí cukráři každý rok přicházejí s originálními návrhy, aby tradici dodali nový nádech. Pařížské cukrářství Dalloyau používá k výrobě cukrovinek um a zkušenosti nasbírané během více než tří set let od svého založení. Jeho nejnovějším výtvorem je Galette d’Or et d’Orange z křupavého, zlatavého listového těsta plněného jemným mandlovým krémem s kousíčky kandovaného pomeranče s lehkou příchutí likéru Grand Marnier. Každé sousto pomerančové chuti se vám rozpustí na jazyku. Pierre Hermé, jeden z nejznámějších světových cukrářů, zase vytvořil koláč s názvem Infiniment chocolat. Je vyrobený z křupavého listového těsta a venezuelské čokolády s jemnou čokoládovou náplní. Cukrářství Ladurée připravilo pro rok 2012 koláč s hruškami a kořením. Cukrářství Hédiard pak představilo koláč z listového těsta, na jehož výrobu nebyl použit rostlinný tuk, ale pouze máslo. Je to učiněná pochoutka: koláč je plněný mandlovým krémem jemně ochuceným bourbonskou vanilkou z Madagaskaru. Christophe Roussel zase nabízí koláč na orientální způsob s meruňkami, kořením, fíky a medem.

Tříkrálový koláč však není spojován pouze s velkými jmény. Nacházíme jej ve všech pekárnách a cukrárnách ve Francii. Umění pekařů a cukrářů je v tomto směru vyhlášené a labužníkům činí to největší potěšení.

U příležitosti tradiční každoroční recepce v Elysejském paláci se pro prezidenta Francouzské republiky připravuje tříkrálový koláč ohromných rozměrů. Má průměr 1,20 m a je určený pro 150 osob. Cukrář, který jej peče, má však pokyn nedávat do něj žádnou figurku, neboť „v prezidentské kanceláři je sotva možné nazvat někoho králem“.

Slavný tříkrálový koláč se objevuje na stolech i v zahraničí, zejména pak v Belgii nebo v Holandsku. Je zvykem si jej vychutnávat v New-Orleansu, ale během karnevalu si jej labužníci dávají také v New Yorku, Londýně a v Berlíně.

Annik Bianchini

Actualité en France
Leden 2012 - N.1
Ministerstvo zahraničních věcí a evropských záležitostí

Dernière modification : 24/07/2016

Haut de page