Úvodní slovo k 25. výročí snídaně s československými disidenty (11. prosince 2013) [fr]

Debata k 25. výročí snídaně prezidenta Françoise Mitterranda s československými disidenty (9. prosince 1988).

Praha – Buquoyský palác – 11. prosince 2013

Vážení kolegové z diplomatického sboru,

Vážený pane výkonný řediteli Fóra 2000 Jakube Klepale,

Dámy a pánové,

především bych Vás chtěl přivítat na Francouzském velvyslanectví. Sešli jsme se zde, abychom si připomněli 25. výročí schůzky, která se v této budově uskutečnila 9. prosince 1988 a na níž se sešel prezident François Mitterrand s předními československými disidenty : Václavem Havlem, Rudolfem Battěkem, Jiřím Dienstbierem, Milošem Hájkem, Ladislavem Lisem, Václavem Malým, Petrem Uhlem a Karlem Srpem, jehož zde mezi námi srdečně vítám.

S odstupem času je snadné pochopit význam oné snídaně, když si člověk uvědomí roli, kterou o rok později pozvané osobnosti sehrály při přechodu k demokracii a významné funkce, jež některé z nich později zastávaly.

Několik let po svém setkání s disidentem Václavem Havlem měl François Mitterrand příležitost předat prezidentu Havlovi prestižní Cenu Karla Velikého, a to v roce 1991 na slavnostním shromáždění v Cáchách, které se konalo na pozvání kancléře Helmuta Kohla. Ve svém projevu se François Mitterrand obrátil přímo k Václavu Havlovi a takto mu připomněl snídani v prosinci 1988. Cituji : „Zmíním zde osobní vzpomínku. Navštívil jsem vaši zemi, abych tam reprezentoval tu svou. Oficiální návštěva se usktutečnila za minulého režimu. Přál jsem si, a byla to jedna z podmínek mé návštěvy, abych se mohl setkat s těmi, kdo minulý režim odmítali a odporovali mu, tedy v první řadě s Vámi. Mohli jsme tak spolu a s několika dalšími Vašimi spolubojovníky, z nichž někteří jsou dnes ve vládě, toho rána společně krátce posnídat.“

Své přání sejít se s disidenty během své cesty do Československa, která ostatně byla první návštěvou hlavy francouzského státu v této zemi, vyjádřil François Mitterrand veřejně také v rozhovoru pro Československý rozhlas v předvečer své návštěvy, když řekl : „Setkám se s různými představiteli vaší společnosti, včetně zástupců veřejného života a včetně opozice. Budu se vyjadřovat svobodně a s úctou, která státu a lidu přísluší.“

Setkání s disidenty si prezident Mitterrand stanovil jako podmínku také při svých dalších oficiálních cestách za železnou oponu, jmenovitě pak v Bulharsku. V lednu 1989 tam přivítal na snídani na velvyslanectví disidenty jako např. pozdějšího prezidenta Želju Želeva, v červenci 1989 pak v Gdaňsku poobědval s Lechem Walesou a se členy Solidarno"ś" ci.

V měsících, jež předcházely pádu Berlínské zdi se tak Mitterrand sešel se třemi pozdějšími hlavami nových demokracií ve střední a východní Evropě. Ze strany Françoise Mitterranda to bylo rázné a logické vyjádření podpory demokratické opozici. Tato podpora sa opírala zejména o přesvědčení, že stávající režimy jsou křehké.

I zde bych chtěl citovat větu z projevu F. Mitterranda, když se v Cáchách obracel k Václavu Havlovi. „Když jsme se rozloučili, šel jsem se svou delegací pozdravit tehdejší oficiální představitele. Na prvním nádvoří Pražského hradu jsem členům svého doprovodu ukázal všechny ty hodnostáře, kteří mě přijali a loučili se se mnou, a těm, kdo zde byli se mnou jsem řekl : ‚Dobře si je prohlédněte, ti všichni zmizí, už je neuvidíme.‘ A je to pravda, už je nevidíme, ale Vy, Václave Havle, Vy jste zde.“

Rád bych zde uvedl osobní vzpomínku. Jako mladý člen protokolu jsem měl možnost se podílet na přípravě návštěv v Bulharsku a v Polsku v roce 1989 a byl jsem také členem delegací, které prezidenta Mitterranda doprovázely. Mám na tyto cesty stále živé vzpomínky, zejména pak na atmosféru, která panovala v gdaňských ulicích po setkání s Lechem Walesou.

Bohužel v prosinci 1988 jsem nebyl v Praze jako můj kolega Stanislas Mrozek, první tajemník velvyslanectví, který měl na starost pravidelné kontakty s disidenty. V současnosti Stanislas působí v Německu a je dnes zde mezi námi. Zúčastnil se snídaně v roce 1988 a za chvíli se s námi podělí o své tehdejší zážitky.

Avšak jako nástupce Stanislava jsem do Prahy přijel v týdnech po sametové revoluci a byl jsem na velvyslanectví, když si v září 1990, během své první návštěvy v demokratickém Československu, François Mitterrand přál pozvat na vzpomínkovou snídani účastníky té první v roce 1988, k nimž se nově přidali také Jiří Hájek a Alexander Dubček.
Byl jsem ještě v Praze, když prezident Mitterrand zopakoval svou návštěvu, tentokrát poprvé v České republice, a to 9. prosince 1993, v den 5. výročí, a opět pozval na oběd na velvyslanectví Vaclava Havla a ostatní původní účastníky.

Domnívám se, že skutečnost, že si François Mitterrand dvakrát přál zrekonstruovat snídani z roku 1988 plně vyjadřuje dosah a význam, který on sám tomuto setkání přikládal. A jestliže je toto setkání od té doby pravidelně připomínáno tak jako dnes, o čtvrt století později, je to proto, že jeho symbolická hodnota je stále živá.

Datum 9. prosince má ještě další symbolický význam neboť předchází Mezinárodnímu dni lidských práv.

Demokratické vládnutí a lidská práva, jejich univerzálnost, jsou také hlavním tématem našeho dnešního setkání. A výzva, která musí být bezpochyby zvednuta, a která je prvořadá pro přístup Francie i jejích evropských i mnohem vzdálenějších partnerů, spočívá v transformaci lidských práv v práva skutečně existující. To znamená postoupit od ideálu uváděného zejména ve Všeobecné deklaraci lidských práv z roku 1948 k uplatňovanému standardu.

Není ovšem možné hovořit o boji za lidská práva a za demokracii a přitom neocenit odvahu, činnost a oběti některých jedinců. Všichni máme na paměti spoustu příkladů, ale dnes bych chtěl vedle Václava Havla a československých disidentů zmínit dvě vynikající osobnosti, které nedávno odešly.

Jedna z nich je přímo spjata s dramatickými událostmi v dějinách této země, a to Natálie Gorbaněvská, které se nedávno v Praze dostalo řady poct. Zemřela před deseti dny v Paříži, kde před třiceti lety našla azyl a nový domov.

Další postavou, kterou nemohu opomenout, je samozřejmě Nelson Mandela, jehož boj za svobodu, usmíření a demokracii pro nás všechny zůstane trvalým a obdivuhodným vzorem a zdrojem inspirace.

Děkuji vám za pozornost a předávám slovo Jakubu Klepalovi.

Dernière modification : 12/06/2015

Haut de page