Michel Lussault: "Zranitelnost je klíčovým elementem městské organizace"

Michel Lussault, profesor zeměpisu, prezident Univerzity v Lyonu a ředitel Institutu urbanismu ENS v Lyonu, odpověděl na « tři otázky » France.cz (17/05/2010).

1. Přijel jste do Prahy, abyste proslovil přednášku v rámci cyklu "Rozumět světu", který organizuje Oddělení pro kulturu a spolupráci Francouzského velvyslanectví. Budete se zabývat otázkou "městské zranitelnosti". Mohl byste nám přiblížit její definici?

Městskou zranitelnost lze definovat docela jednoduše : je to pravděpodobnost, že město postihne velká nehoda jakéhokoli druhu. Velkou nehodou se rozumí událost, která trvale naruší městský systém a jeho fungování. Zranitelnost je z tohoto hlediska odlišná od náhody nebo rizika. Náhoda odkazuje na pravděpodobnost vzniku nehody v absolutnu. Tato náhoda může být například přírodní nebo technická. Riziko je průsečíkem náhody a společnosti. To znamená způsob, jakým náhoda vystavuje společnost nepříjemnostem. Zranitelnost je určitým způsobem spojující koncept, protože odkazuje na zavedení systému rizika uvnitř městské organizace. Evokovat zranitelnost, to je ptát se na destabilizační elementy a dynamiku městských systémů. Tyto systémy jsou zranitelné, protože jsou dynamické, ale také naopak, jsou dynamické, protože jsou zranitelné. K nápravě této zranitelnosti nebo k ochraně před ní zavádějí sociální aktéři intervenční strategie, nástroje a prostředky. Je možné tedy zranitelnost analyzovat ne jako hrozbu, ale jako klíčový element trvalé dynamiky městské organizace.

2. Jaké jsou podle vás nezbytné strategické vklady politiky beroucí v úvahu městskou zranitelnost?

Zabývat se městskou zranitelností nedovoluje příliš se upínat na otázky trvale udržitelného města. Někdy máme dojem, že tématika odolnosti měst se stává spíše mobilizačním sloganem než způsobem k rozvážnému posouzení věcí. Nezapomenu, jak v roce 1996 v Istanbulu, na summitu OSN Habitat II o urbanizaci planety, jsme byli během jedné přípravné schůze přijati starostou města, který Istanbul představil jako nejvíce možné trvale udržitelné město. Tento přívlastek však nebyl ten, který se nám vybavil, když jsme zkoumali istanbulský městský růst. Trvalá udržitelnost se tedy jeví jako koncept extrémně nejistý a neurčitý. Proto označuji tento termín spíše za slogan, než za způsob kladení otázek. Zranitelnost, ta odkazuje na destabilizační faktory a na faktory městské dynamizace, které mohou být nejrůznějšího původu. Zranitelnost neodkazuje na tento druh dialektiky mezi městem a přírodním prostředím, což se očekává, když se mluví o udržitelnosti. Zranitelnost se také vztahuje na technické systémy, dopravu, sociální rámec a také na politické systémy. Někteří autoři považují korupci také za faktor zranitelnosti. Podle mne musí politika městské zranitelnosti více než politika udržitelnosti, směřovat, a to hned od počátku definování strategií, k zapojení reflexe o nevyvratitelnosti zranitelnosti. To znamená, i když se to může zdát paradoxem, že čím více aktéři městského života a sociální aktéři integrují reflexi o zranitelnosti, tím více se městská zranitelnost stane faktorem dynamizace a ne faktorem brzdícím a faktorem kolektivní paralýzy. Poslední výzvou je přemýšlet o definování obyvatelného města. To znamená město, ve kterém je obyvatelnost zajištěna pro co největší počet. To také definuje přístup ke zranitelnosti. Přesahuje rámec vztahu mezi člověkem a prostředím, rámec částečně sterilní a sterilizující.

3. Z tohoto pohledu, které městské zóny nebo zkušenosti považujete za zajímavé?

Můj přístup ke zranitelnosti vede rychle k otázkám na politické systémy; na způsoby, jakým sociální aktéři organizují společenské, prostorové a ekonomické regulace. Samozřejmě z hlediska zranitelnosti je také důležitá otázka environmentální, i když nejde výhradně o životní prostředí. Kde najdete města, kde se pokusili zahrnout do politické agendy i tento fakt zranitelnosti? Kde se snaží vybudovat systémy ne pro anticipaci rizika, ale systémy, které činí z rizika klíčový element kolektivní dynamiky? Můžeme najít příklady v severní Evropě, kde přístup k environmentálním úvahám, sociální spravedlnosti, prostorovému rozvoji a k definování širokého občanství velmi dobře odpovídá tomu, co nazývám městskou politikou zranitelnosti. To je koncepce, která dovolí dát si všechny šance k možnosti reagovat a vzájemně působit na události, když se stanou. Také existují zajímavé příklady ze severní Ameriky, jako třeba v Torontu, ale hlavně dvě města, které můžeme považovat za referenční v zájmu o tyto otázky, a to je Portland a Seattle. Tam opravdu vyvinuli obrovské úsilí v pojetí urbanizace, která zdaleka přesahuje to, co nám obvykle americká města ukazovala, aniž by se jednoduše koncentrovali na environmentální cíle. Je zde opravdová reflexe o občanství, rovnoměrném rozvoji a také o sdílení bohatství. Neznám dostatečně Českou republiku, abych věděl, zda některá města aplikují tento druh koncepce. Co se týká Francie, nezdá se ještě, že by definitivně ukončila fázi průmyslového řízení podle koncepce vytvořené v letech 1950-1960.

Více informací o přednášce Michela Lussaulta

France.cz upozorňuje čtenáře, že rubrika "tři otázky" vyjadřuje pouze názory dotazovaných osob.